V parčíku u požární nádrže za Jutou rostla borovice. Větvičky se hádaly,
která bude tvořit vrchol a nakonec se nepohodly a vytvořily dva kmeny.
Nejdřív spolu ani nemluvily, ale pak se jim začalo stýskat. Borovičí řeč
je tichounká, rušil ji hluk továrny i provoz na silnici. A jeden kmen
nutně chtěl sdělit druhému, že mu v dutince hnízdí sýkorka a ten druhý
si potřeboval postěžovat, že ho strašně šimrají mravenci. Napřáhly proti
sobě své ruce-větve, dotkly se a napevno spojily. A co si povídají dál?
Jsou to hotové romány. Nikomu je ale neprozradí. (výška asi 15 m, obvod 200 cm) |