 |
|
|
|
| Krajinou podstávkových domů |
| Podstávková konstrukce |
| V 11.-13. století došlo, vlivem soužití německého a slovanského lidu, na území Euroregionu Nisa ke spojení slovanské roubené a německé hrázděné konstrukce, jež umožňovala rychlejší postavení domu a současně i menší spotřebu dřeva.
V 13.-15. století vznikla, na základě pozorování vlastností dřeva, tzv.podstávková konstrukce. Když dřevo schne, ztrácí nerovnoměrně svůj objem. Napříč vláken se zkracuje 15krát silněji než podél vláken - takže roubená stěna časem ztrácí hodně ze své výšky. Je-li roubená stěna nosná , pak může sesycháním dojít k deformaci horního patra nebo střechy. Zátěž patra a střechy převzala tedy podstávková konstrukce, podstávka.
Podstávka - samostatná nosná konstrukce, která nese hrázděné nebo roubené patro. Je postavena před roubenou stěnou. Díky podstávce je tíha přenesena na základ domu bez zatížení stěn přízemí.
Je složená ze sloupků (podstávků), které spolu s meči (pásky) vzpínají ližinu (vodorovný trám, který slouží jako podklad pro stropní trámy). Roubená světnice je samostatným tělesem stavby uvnitř podstávkové konstrukce.
Podstávku nelze zaměňovat s přístěnnou sloupovou podpěrnou vazbou, kterou tvoří sloupy s meči a vaznicí a která podpírá stropnice nad přízemím - tím nadlehčuje zatížení stěn přízemí. Lidově se nazývá kozy, stolice, podpěra. Je rozšířená hlavně v Pojizeří na Turnovsku.
|
Rozvoj podstávkové konstrukce |
 |  |
| 1. obezdívka ze zděných kamenů | 2. roubená dřevěná stěna |
 |  |
| 3. obklopující dřevěná konstrukce | 4. střecha |
Rozvoj oblouku v podstávkové konstrukci |
  Z meče (pásku), šikmého trámku mezi sloupy a ližinami, se postupně vytvořily klíny (úhlové podpěry).
Byly vytesány v podobě oblouku a ve spojení s ližinou, montovanou pod oknem, rovněž vytesanou v podobné formě, získala podstávková konstrukce charakteristický oblouk. |
Hrázděné patro podstávky |
  Hrázdění stavby k nám pronikly přes Německo ze severozápadní Evropy již ve středověku. V severovýchodních Čechách nahradily původní roubený dům. Jsou to zpravidla patrové stavby s roubeným nebo zděným přízemkem a hrázděným patrem.
Termínem hrázděné zdivo se označuje trámová kostra s výplní.
Hrázděná konstrukce je tvořena tesařským spojením svislých a vodorovných trámů vzepřenými šikmými vzpěrami.
Lepenice: před započetím stavby se stavebník obstaral hlínu. Ta se navezla již na podzim a vystavila se přes zimu působení sněhu a mrazu. Krátce před použitím se polila vodou, prohnětla nohama, promíchala s řezankou. Rámy hrázděné konstrukce se vyplnily tyčkami ze slabých smrkových kmínků, jimiž se prolétaly třípramenné slaměné rulíky, napuštěné řídkou hliněnou kaší. Vyplněná pole se vymazávala lepenicí až do síly trámů.
Hrázděná stěna musela mít drsný povrch, aby se na ní udržela omítka. Trámy se napouštěly sloučeninou sazí a loje nebo lněným olejem.
Od poloviny 17. století se objevily hrázděné konstrukce vyzdívané cihlami nebo lomovým kamenem. Lepenicová stěna, která se často drolila, se chránila bedněním, šindelem nebo břidlicí.
|
Roubené patro podstávky |
  Roubená konstrukce lidových staveb byla na našem území nejběžnější. Jako roubené označujeme stavby, jejichž nosné stěny jsou vytvořeny vrstvením jednotlivých vodorovných trámů spojených na nároží přeplátováním.
Nejspodnější trám nazývaný prahový, se často tesal z dubového dřeva, které bylo odolnější, zbylé trámy byly např.smrkové.
Nejdůležitějším prvkem roubené konstrukce jsou pevné rohové spoje. Tyto spoje se prováděly plátováním - což je způsob podélného spojení dvou trámů, na plát, v jedné rovině.
Spáry mezi trámy roubených stěn se nejprve vycpaly mechem, přes který se natahovala hliněná vymazávka. Ta se připravovala z hlíny, písku a rozřezané slámy nebo plev. Správný poměr jednotlivých složek byl tajemstvím mazačů a lišil se podle místních poměrů. Když mělo roubení širší spáry tak se před vymazávkou ještě vyplňovalo tenčí tyčovinou. Někde se roubilo i na těsnou spáru, takže se vymazávka vůbec nepoužívala.
Po vydání předpisů o požární ochraně, které zakazovaly stavět dřevěné stavby, se celé roubené stěny opatřovaly omazávkou, dávaly se tzv. do kožichu, nebo se natíraly vápnem.
|
Použitá literatura: |
| Hájek, V. a kol: Lidová stavení, opravy a úpravy, Grada 2001 |
|
|
|
|
|
|
|
|
| ©udla |
