Založení obce:   1334	Nejvyšší místo - Pohanské kameny  297	Počet obyvatel:  557	Dominanta obce:   Kostel sv. Ducha

Nachází se při polských hranicích v nadmořské výšce 228 metrů v údolí Smědé. Nad obcí jsou Pohanské kameny (297 m), tvořené skupinou mohutných balvanů - skalních mís z tzv. rumburské žuly.

První písemná zmínka o obci je z roku 1334, kdy byl uveden Petrus de Wicgnandisdorf. Pojmenování se změnilo v podobu Weigsdorf, úředně používanou až do roku 1948. Již od počátku se Višňová dělila na tři části - Horní, Střední a Dolní. Horní Višňová patřila k závidovskému panství, Střední Višňová náležela v roce 1396 k Žitavě. Dolní Višňová, též Česká Višňová, byla rozdělena na dvě části - dominikální (vrchnostenská) a lenní. Rozdělení Višňové na tři části bylo zrušeno v roce 1848 při úpravě zemských hranic. Tehdy vznikly dvě obce - česká Višňová a sasská, ležící dnes na polském území a nazývající se Wigancice Žytavskie.
Vesničané se živili hlavně zemědělstvím a přivydělávali si tkaním. V obci stával větrný mlýn a lisoval se tu lněný olej. V 19. století se začal rozvíjet průmysl. Vznikla továrna na kokosové rohožky firmy Robert Neumann, zrušená v roce 1946. Pracovníci přešli do druhé textilky JUTY. V letech 1941 - 1945 zde pracovalo přes 1000 lidí. V roce 1872 byla dokončena okresní silnice, spojující obec s Frýdlantem. V roce 1875 bylo dáno do provozu nádraží na trati Frýdlant - Černousy.
Višňová měla poštovní úřad a celnici. V letech 1910 - 1928 byla vybudována místní elektrická síť. Svou tradici má višňovská škola. Byla založena jako církevní a umísťována po domech v obci. V roce 1845 byla otevřena nová, trojtřídní obecná škola. Po roce 1945 byla škola ve Višňové a Vísce. V 70. letech zůstala pouze škola ve Višňové, kterou navštěvují děti i z okolních osad. K velkým změnám došlo v roce 1945 při osídlování pohraničí. V roce 1949 bylo založeno JZD. V roce 1960 byl zrušen frýdlantský okres a začleněn do okresu libereckého. S Višňovou byly spojeny obce Předlánce a Poustka. Nedostatek bytů v obci byl řešen v roce 1964 výstavbou 19 bytů za továrnou Juta, v roce 1975 byly dokončeny byty v panelové výstavbě. V roce 1980 byla k Višňové připojena Andělka s osadami Filipovka, Loučná, Saň a Černousy s Boleslaví a Vsí. Tři posledně jmenované obce se od Višňové oddělily v roce 1990. Na zemědělských pozemcích hospodařil do roku 1993 Státní statek Frýdlant, v současné době je v likvidaci a přechází částečně do soukromých rukou a částečně akciové společnosti.

Kostel Sv. Ducha Pohanské kameny Hrázděné domy Hrázděný dům čp. 7

Kostel sv. Ducha

Z počátku na místě dnešního kostela stávala kaple, založená v roce 1160 a na jejím místě byl na sklonku 13. století postaven raně gotický kostel. V 18. st. prošel barokní přestavbou a další úpravy byly uskutečněny v roce 1804 a na počátku 20. století. Kostel utrpěl vážné škody za husitských válek, byl však v 90. letech 15. století obnoven a sloužil od 16. století protestantským bohoslužbám. Skutečnost, že se po třicetileté válce stala část vsi opět katolickou a lužická zůstala protestantskou, vyvolávala mezi obyvatelstvem hodně nesvárů ještě v 18. století. Vlastnímu kostelu sv. Ducha však ublížily více událostipo druhé světové válce, kdy se po vytyčení česko-polských hranic ocitl na čas na polském území a teprve později byl předán našemu státu. Toto vlastnické provizorium vedlo ke schátrání objektu a zejména jeho vnitřního vybavení. V současné době je využívána pouze původní kaple.

Pohanské kameny

Pohanskými kameny je nazývána skupina mohutných balvanů z rumburské žuly na kopci nad Višňovou. Na temenech balvanů jsou nehluboké skalní mísy, považované ještě koncem 19. století za lidský výtvor, také díky nálezu kamenných předmětů z pozdní doby kamenné v nedalekém okolí. I když kultovní využití těchto útvarů po případné úpravě nelze zcela vyloučit, jde o přírodní výtvor. Při exkurzní přednášce pro členy lužických antropologických společností 5. června 1895 to přímo na místě dokazoval berlínský přírodovědec dr. Virchow. Tuto událost připomíná dnes již téměř nečitelná deska, vsazená do skály na severní straně vedle železného schodiště. Německý názevskalní skupiny Heidenstein pochází právě z té doby. Předtím se lokalita nazývala Velký kámen nebo Obětní kameny. Toto pojmenování (něm. Opfersteine) se ve starší literatuře používalopro všechny skály se zahloubenými mísami nebo pro mísy samotné.