Zajímavosti: Elektrárny na Smědé, zóna hrázděných domů
Víska (dříve Dörfel) je poprvé připomínána v roce 1396. Příslušela k závidovskému panství v Horní Lužici. V roce 1454 ji sice vlastnili Bibrštejnové, avšak nepatřila k jejich frýdlantskému panství. K Čechám připadlo až po úpravě hranic roku 1848. Tehdy byla také spojena s Višňovou. Samostatnou katastrální obcí se stala až v roce 1880. Měla vlastní školu postavenou v roce 1845 – do té doby se učilo v jednotlivých domech. Vesnice Víska se skládá ze dvou částí – severní a jižní. Mnohem lépe se dochovala menší jižní část vesnice, která se dříve nazývala „Nová Víska“ (Neu Dörfel). Od roku 1853 se zde těžilo uhlí. Vrcholem těžby byl rok 1869, to zde už při těžbě pracovalo 140 lidí. Právě těžba uhlí přivedla podnikatele Hermanna Pollacka ke stavbě mechanické tkalcovny vyrábějící kartoun. Největšího rozmachu dosáhla továrna po 1. sv. válce. Například v roce 1933-34 zde pracovalo přes 210 dělníků. Druhou továrnou byla tkalcovna a barvírna Carl Engemann, vyrábějící sýpkoviny. Dokladem průmyslového rozvoje regionu bylo vybudování jezu na řece Smědé, pro pohon turbín vodní elektrárny vyrábějící proud nejen pro Vísku, ale i pro další obce. Víska je spolu s blízkými Heřmanicemi nejvýznamnějším souborem hornolužické architektury na území Čech. Zachovalo se zde množství hrázděných patrových domů. Mají zděná přízemí a jednoduchá hrázděná patra. Pro zachování jejich podoby i do budoucnosti se uvažuje o vyhlášení památkové zóny. Text poskytl: František Tuhý
