...pokračování historie Loučné
Jako první majitel statku v Loučné byl Jindřich z rodu Griesslau. Druhým byl snad jeho vnuk, která byl zasnouben s Annou z Wiese a dne 18. května 1537 statek v Loučné od Jáchyma II. Z Bibersteinů v léno dostal. Po určité době přišlo k rozdělení osady Loučné. Podrobnosti o tom jsou v listině ze dne 21. června 1558 uvedeny. Téhož dne udělila vládní rada v Zaháni (v Sagan-u) u Lužici ve jménu markraběte Jiřího Bedřicha braniborského majitele zástavy na všechna panství bibersteinské, bratrům rodu Griesslau polovinu osady v léno a sice: Bedřich dostal ? a Kašpar ? statku jal to oni po svém otci a po bratrech: Hanušovi a Siegmundovi z rodu Griesslau zdědili nebo koupili.
Dne 8. ledna 1559 obnovil Bedřich z Rödernů jako nový pán na panství frýdlantském udělení léna na půl osady Loučné bratrům Bedřichovi a Kašparovi z Griesslau a 12. ledna téhož roku na druhou polovinu Hanušovi z Griesslau.
Bedřich z Griesslau zemřel před rokem 1566 a dnem 30. září téhož roku vyrovnali se jako dědicové vdova Sabina, roz.z Kottwitzů, Hanuš, Kašpar a Jiří z Griesslau. Dne 30. prosince 1566 potvrdil Hanuš z Griesslau příjem otcovského podílu 65 marek. Hanuš brzy zemřel. (Ano se 65 marky nemožno dlouho žít, pozn.autora). Jeho vdova Alžběta, která po smrti manžela statek v Loučné v období jednoho roku spravovala, měla s Jiřím z Wiese a v Boleslavi několik soudních řízení. Totéž i s Hanušem v Loučné, se kterým se nesjednotila skrze transakci ze dne 6. července 1584 s jejími syny Jindřichem Nickelem a Bedřichem z Griesslau ohledně přejímání statku Loučná. Následkem transakce měl nejstarší syn Nickel společně s jedním skrze los určeným bratrem na 4.000 tolarů odhadnutý a na 1.900 tolarů zadlužený statek v Loučné převzíti. Za zbytku jmění 2.100 tolarů měl třetímu bratrovi, který losem určen nebyl, jako otcovský podíl ve výši 700 tolarů i s úroky vyplatiti. Za spolumajitele statku byl skrze los určen Jindřich z Griesslau. Jmenovaný byl zasnouben se Salomou z Dölschitzů, přivlastnil si celý statek a zemřel již před rokem 1595.
V témž roku ještě provdala se jeho vdova za Kašpara z Klixů v Daruhennersdorfu v Sasku. Držitelem statku v Loučné stal se syn Jindřicha z Griesslau. Po dobu jeho nezletilosti spravovali statek v Loučné dva strýcové Nickel a Bedřich. Mezitím zemřel strýc Bedřich před rokem 1599. Jeho vdova Rosina, roz. z Eberhardtů, provdala se za Siegmunda ze Sturmů a sídlila na statku v Loučné. Když se stal Jindřich plnoletým, převzal dne 18.listopadu 1611 otcovský statek v Loučné. Stal se udělitelem léna, s Krištofem z Rödernů va stejném stáří a hrál později na zámku frýdlantském významnou úlohu. Stal se hradním hejtmanem a sloužil v letech 1627 - 1639 třem pánům a sice Rödernům, Waldsteinovi a hraběti Matyášovi Gallasnovi. Poslednímu sloužil 5? roku. Dne 6.února 1639 udělil mu hrabě Matyáš Gallas statek v Loučné znova v léno a téhož roku statek v Srbské. Ale v roce 1639 připadla hejtmanovi velmi těžká úloha. Velká přesila švédského vojska napadla zámek a on ho měl s 18 vojáky a s nepočetným počtem sedláků brániti. Když přišlo do tuha, všichni uprchli až na jednoho desátníka, který zůstal věrný. Švédský plukovník mohl takto zámek lehce dobýti. Stalo se dne 24. května r. 1639. Zámecký hejtman Jindřich z Griesslau, který švédskému plukovníku ústní jednání odepřel, byl za to od Švédů 4 týdny v zámku vězněn. Na to byl hejtman ale jen do nádvoří zámku propuštěn. Jednoho tmavého večera podařilo se mu uprchnouti. Té noci přišel do sousední Horní Lužice, kde se u známých 10 dní ve chlévě zdržoval. Pak cestoval přes Budyšín a Drážďany do Lipska. Následkem těžkých štrapácí, zůstal 8 týdnů nemocen v Lipsku ležeti. Když se uzdravil, zamířil opět do Čech, ale nikoli na zámek frýdlantský, kde se Švédové po domácku zařídili, nýbrž dále do Smiřic u Hradce Králové na tamější statek svého pána hraběte Matyáše Gallase. To čeho se mu tam dostalo byl nevděk. Byl v podezření, že zámek lehkovážně Švédům vydal. Hrabě Matyáš Gallas odebral mu oba statky, jak v Loučné, tak i v Srbské. Statek v Srbské dostal hejtman z Griesslau po smrti strýce Jiřího z Döbschitzů dne 8. dubna 1632.
Když pak hrabě Matyáš Gallas v Trydentu v jižních Tyrolích Janovi z Püchlerů úpisem ze dne 18. října 1642, 4.000 říšských tolarů jako rekompansi za věrné prokázané služby ujistil, byly mu oba statky v Loučné a v Srbské interimisticky přenechány na dobu vyčerpání přislíbené částky, 4.000 tolarů. Dnem 1. listopadu 1661 vypršela smluvená lhůta, ale jelikož se odebrání statku různé překážky stavěly v cestu, sjednotili se nyní hrabě Pankrác Antonín Gallas a manželé Jan z Püchlerů a Anna Marie z Püchlerů, roz.z Schwartzů (dcera Baltasara z Schwartzů v Černousích) na tom, že Jan z Püchlerů zaplatí 3.100 tolarů hotově a statek připadne jemu v dědičné vlastnictví s tím právem statek své manželce nebo dceři Marii Beátě jako dědictví odkázati i někomu jinému prodati. Jeho dcera Marie Beáta Anunciata z Püchlerů dostala pak statek v Loučné perdonationem mortis causa tj. k doživotnímu použití, když zemřela r.1689 byla ve Vsi s velkými poctami pohřbena. Hrabě František Ferdinand Gallas převzal statek v Loučné r.1691 za 3.100 tolarů. Zamřelá Maria Beáta Anunciata měla též svobodnou mladší sestru Pelexinu z Püchlerů, která v r.1687 zemřela.
V kronice fary ve Vsi čteme tuto poznámku: Poslední spolumajitelka statku v Loučné Pelexina z Püchlerů byla velice zbožná panna. Denně chodila se modliti ke kapličce, která stála na rohu pole ku dvoru v Andělce patřícímu, tam kde velký kámen blíže staré cesty, která vede z Andělky do Filipovky, stojí. Její rodinný erb nalézá se pod kůrem kostela ve Vsi. Místo, kde ten velký kámen a kaplička stály, je dnes urovnaný nízký kopeček asi 100 kroků od dvou lip mezi nimiž rozvalený kříž leží, přes silnici směrem k boleslavskému lesu. Ten kámen byl, jak kronikář učitel Karel Richter píše, kolem r.1874 vylámán a ta kaplička, tj. sloup z kamene vysekaný se schánkou pro sošku nebo obrázek, jak ho lze viděti v osadě Loučné před usedlostí čp.32 (Dobrovodský) a ten jmenovali Němci v Loučné až do jejich odsunutí "Kaplička", německy "Kepelle" (byl snad do osady přenesen), polní katastr kolem místa o kterém se jedná, je v obecní mapě zakreslen pod jménem "Kapellenberg", česky asi "U Kapličky". Tu kapličku, tj. sloup jistě nikdo nezničil. Kam tedy přišel? To zajisté už nikdo neví. Při podrobném zkoumání věci vnucuje se ta myšlenka do hlavy, že po zrušení bývalé staré cesty, byl sloup "Kaplička" zvaný do osady přenesen a na jeho dnešní místo postaven. Možná i dříve.