Založení obce:   1457	Zajímavost:  Slovanské hradiště	Počet obyvatel:  18	Dominanta obce:  Pomník padlým

Jak nám A.F.Ressel ve své kronice sděluje, jest osada Loučná starého Lužicko-srbského původu. Osada Loučná náležela panství frýdlantskému, které zde ze tří selských usedlostí, jeden lenní statek utvořilo. Majitelé těch tří usedlostí se jmenovali: Rade Horst a Hanuš Leubner. V knize správce školy v Černousích klade se založení osady Loučná na rok 1457. Tím se snad myslí zřízení lenního statku v Loučné, kdežto osada sama, která dle A.Russela je starého lužicko-srbského původu, byla jistě dříve založena. Když se Němci ze západu do Lužice nastěhovali a Srbům křesťanství vnucovali, opustili někteří zatvrzelí pohani svůj domov a šli dále do lesů naší krajiny a zbudovali zde svá ojedinělá bydliště, jak nám stopy takového do dnes v lese u Loučné ukazují a dali tím podnět k vybudování pozdější osady. Roku 1457 dalo panství frýdlantské statek Loučná pánům z rodu Griesslau v léno. Byli to bez pochyby příbuzní šlechtického rodu té linie, která už ve 13. století v sousední Lužici dominovala.
Roku 1850 byly osady Loučná, Saň a Filipova sloučeny s Andělkou v jednou katastrální obec. Jaká příčina k tomu vedla není známo. Menší osada Filipova čítající t.č.18 obytných domů byla založena roku 1727 na pozemcích, které tehdy hrabě Filip Josef Gallas zakladatelům osady prodal. Podle jména hraběte byla pak osada pojmenována. Ze začátku bylo jen 6 osadníků. O koupi pozemků byla založena kniha, která je však ztracena. V dřívějších dobách byl v usedlosti čp.3 hostinec, později v čp.12 . Slovák František Krkoška, který se ze Saně do Filipovky prve na čp.12 a pak na čp.3 nastěhoval, zřídil zde opět hostinec, ale zakrátko ho zase zavřel.

Bývalá škola v Loučné Hospoda U starého zámku, 1929 nákres hradiště u Loučné cesta z Andělky do Loučné

Opevněná ostrožna mezi obcemi Loučná a Saň

Opevněná ostrožna mezi obcemi Loučná a Saň leží na západním výběžku tzv. Sedlákovy Lhoty (kóta 313m). Nejmohutnější opevnění bylo vybudováno ve směru proti šíji spojující ostroh s vrcholem hory. Na zbývající severní, západní a jižní straně tvoří přirozenou překážku strmé svahy, jejichž ochranná funkce byla ještě zesílena sypanými valy. Stopy valového opevnění se nedochovaly pouze na západní straně, lze však předpokládat, že i tato část musela být chráněna podstatnějším způsobem, než jaký zde poskytuje sama příroda. Nejvyšší východní val je při vchodu dva až tři metry široký a v dolní části dosahuje šířky deseti metrů. Jeho dnešní výška se pohybuje kolem dvou metrů. Ostrožna je před tímto valem oddělena od masivu Sedlákovy hory přirozenou prohloubeninou, upravenou při stavbě valu do podoby příkopu. Severní val je dochován do výšky 1 - 1,5m, jižní je dnes nejnižší a v západní části dosahuje výšky pouze několika desítek centimetrů. Přesto je v něm patrné čtyři metry dlouhé přerušení, které lze snad interpretovat jako vchod k přístupové cestě na jižním svahu, vedoucí ke zdroji vody v údolí.