Poustka
V Poustce dávala lidem od roku 1886 práci přádelna Heinricha Müllera, vyrábějící nitě, dratve pro obuvníky, provazy a tkaničky do bot. Pracovalo v ní až 175 dělníků.Za války byla podřízena správě a produkovala materiál na batohy, pytle, obuv a další podobné výrobky pro armádu. Počet pracovníků klesl na 47. Z obavy, že továrna bude vyrabována, střežila ji koncem roku 1918 a ještě v dalších měsících armáda s domobranou.
V nových poměrech se firma jen těžko vyrovnávala a s jinými hospodářskými podmínkami a krize ve 30. letech ji zcela položila. Počátkem roku 1935 už nevyráběla. V tovární budově byla pak dlouho sklad krmiv, dnes je z větší části nevyužita. V Poustce existovala také továrna na tabákové výrobky. Za druhé světové války nebyla v provozu. Od roku 1947 zde národní správce zahájil výrobu mlýnků na mák a maso a další kovové zboží. Neuspěl a firmy se ujal bývalý továrník Vencl, který se soustředil na stavební práce. V roce 1950 byl podnik zrušen a jeho pracovníci přešli do Juty Višňová.
Evangelický farář Krohn oznámil 7. října 1934 ve višňovském kostele, že si říšskoněmecká vláda nepřeje, aby českoslovenští příslušníci z Višňové, Předlánců, Poustky a Minkovic chodili na bohoslužby do kostela, který tehdy stál na saském území.
V Poustce, která sdílí osudy s Višňovou, s níž nakonec splynula, žilo v polovině třicátých let 394 občanů německé národnosti a pouze dva Češi.
Vyučovalo se ve dvou třídní obecné škole.
Ze spolku zde působil jen dobrovolný hasičský sbor. Na pivo se chodilo do dvou hostinců, zejména Na Rychtu.
Pronikání nacistických myšlenek dokumentuje významný okresní sněm německého Svazu zemědělské mládeže, konaný v Poustce roku 1935, na němž se tato organizace přiklonila k SdP.
Většina obcí v okolí získala po válce české názvy, tak i v roce 1948 se Wustung změnil na Poustku. V roce 1960 byla k Višňové a jejím osadám (Víska, Minkovice) připojena Poustka a Předlánce.
Při slučování obcí v roce 1959 se spojila i JZD Předlánce, Poustka, Víska, Minkovice a společné družstvo pak obhospodařovalo 1100 ha půdy.
Po roce 1991 došlo k rozdělení zdejších pozemků do dvou farem. V Poustce sídlí divizní závod a. s. Agrogalas Frýdlant, hospodařící v lokalitách Víska, Minkovice, Předlánce a Višňová. Druhá farma vznikla jako soukromá v Andělce, ale už roku 1998 zkrachovala.
Ke každoročnímu obrazu života obcí položených v mělké nivě řeky Smědé patří záplavy, k nimž někdy dochází až třikrát ročně.
Zvlášť vysoká voda přišla v letech 1948, 1958 a 1964, kdy došlo ke stržení trafostanice v Poustce a zaplavení předláneckých studní.
Koncem července 1977 voda zatopila sušičku a posklizňovou linku v Poustce. V roce hrozných povodní 2002 v ČR ani tato lokalita neunikla a byla zaplavena.
Soukromé regionální muzeum obce Višňová v Poustce otevřeno! - 482 348 237
S potěšením sdělujeme, že neúnavný buditel občanské aktivity, inženýr Vladimír Mlch, otevřel v hrázděném domě č.p. 59 v Poustce MUZEUM (bývalá galerie Alfonse Muchy).
Vstup je zdarma a muzeum můžete navštívit v sobotu a v neděli od 9 do 16 hodin.
Vernisáž proběhla 1. května za účasti přátel z Poustky i jiných částí vesnice.
Nejmladšími účastnicemi byly Kristýna a Agáta od souseda Nováka a psí dámy Borůvka a Fera sousedky Jazairiové.
Pod zeleným kaštanem jsme poseděli se sklenkou vína a tvůrci muzea jsme projevili úctu a poděkování. Každý si tam najde něco zajímavého, od místních dějin přes fotbal, nejrůznější nástroje, až po fotografie, pohlednice a plakáty.
Tak se přijďte podívat! Panu Mlchovi přejeme hodně zdraví a síly, aby mohl díl zvelebovat své objekty k radosti a poučení nás všech.