Angličan v Andělce
Já, Gunthild Jouili jsem strávila své mládí v Šumperku v Jeseníkách.
Měli jsme byt 300 čtverečních metrů ve dvoře barona Chiari "Lerchenfeld".My čtyři sourozenci jsme měli zahradu velkou 7000 čtverečních metrů k volnému použití, pak osaměle stojícími stromy: lípou, javorem, jírovcem a cedrem a různými druhy jabloní a tak dále. Pro nás to byl zkrátka ráj. Naše babička, která u nás bydlila se ale ohlížela zpátky pohroužena do myšlenek: "Ano, tady to máte hezké, ale u nás to bylo ještě mnohem hezčí, to bylo doma v Andělce v Jizerských horách."
"Vypravuj nám, jak to bylo, když jsi byla malá", volali jsme často a babička začala:
"Andělka byl statek nedaleko Frýdlantu.
Měli jsme mnoho krav, ovcí a koní. Bylo tam mnoho čeledínů a děveček a v létě a na podzim přicházelo ještě mnoho cizích dělníků na žně, kteří byli ubytováni ve zvláštních domech.
My děti jsme směli všude přihlížet a nebo pomáhat v chlévech a stájích a na polích. Všichni lidé byli na nás milí.
Mé dvě starší sestry Gretl a Käte už byly rozumnější.
Když jsme, můj mladší bratr a já ještě tropili hlouposti, neúčastnily se toho a nebyly potrestány.
Když jsme se, George a já, museli někdy schovávat, skákali jsme přes ploty a křoví až za ledovou horu.
Tam jsme čekali dlouho než otcův hněv z našich neplech se ponenáhlu změnil v obavy o jeho děti."
"Co byla ta ledová hora?" "To byl pahorek porostlý travou, ale pod tím byla spousta ledových bloků,
které byly během zimy nařezány z ker na našich rybnících.
V létě sloužil led k uchování pokrmů jako v "ledničce" bez elekrtikcého proudu."
"V létě bylo u nás stále mnoho bratranců a sestřenic."
"Proč tam bylo tolik příbuzných?" "No odkud ti příbuzní přicházeli a jak byli s babičkou příbuzni,
to jsme vyzkoumali teprve teď a leccos jsme objevili.
Dědeček mé babičky, Angličan William Stone,
narozen 17.4.1814 byl syn obchodníka se zahradnickými potřebami z Funtingtonu u Chichesteru v jižní Anglii,
ale jak se dostal ten zahradníkův syn do Čech???
 |
 |
 |
 |
Starý záznam říká toto:
Příběh začíná v 19.století.
Manželka rakouského císaře byla na štvanici v jižní Anglii doprovázena hrabětem Clamm-Gallasem,
William Stone, syn zmíněného obchodníka v této krajině v jižní Anglii,
se přátelil s jedním žokejem a postupně se stal sám výborným jezdcem.
Zúčastnil se honu v podřízeném postavení. Někdy a nějak si ho hrabě všiml.
Líbil se mu ten mladý, šikovný muž a získal ho do svých služeb v Čechách v Rakousku.
Proto opustil rodný anglický ostrov.
William zůstal poboku hraběte i když ten sídlil v paláci v Praze nebo ve Vídni nebo v zámku Frýdlantu.
Konečně převzal vedení pro 140 koní na zámku Frýdlant.
Stal se stájmistrem a začal kupovat koně z Anglie pro panskou stáj.
Kabát stájmistra je možno vidět ještě v muzeu ve Frýdlantském zámku. William doprovázel hraběte také do války.
Jednou William doprovázel hraběte k hraběnce Bombellové.
Tam William poznal mladou dívku Carolinu, narozenou 22.11.1815, jako on v Anglii,
dcerou Roberta Colleshowa, obchodníka v Londýmě a zamiloval se do ní.
Vyrostla spolu s dětmi hraběnky a později byla komornou. William se brzo oženil s Carolinou - mojí praprababičkou, babičkou mé babičky.
Vztah k hraběti Clamm-Gallasovi byl stále bližší, William se stěhoval vždy do Vídne,
do Prahy nebo Frýdlantu, kde se hrabě právě zdržoval. Ve Frýdlantu bydlil William v "Zámeckém šenku".
Tento dům měl velké pokoje spojené vysokými francouzskými dveřmi a byl pohodlný a hezký.
 |
 |
 |
 |
 |
William a Caroline měli sedm dětí.
Sophia, narozena 23.11.1841, William Alfred, narozen 22.5.1843, Charles, narozen 19.11.1844 v Praze,
další Edward, Mary, Alfred a konečně Henry, narozen 24.7.1849 ve Vídni.
Babiččin otec byl Charles nebo Carl Heinrich Stone, který byl pokřtěn v kostele sv.Jiljí v Praze, 23.11.1844.
Jeho kmotra, hraběnka Bombelle, ho nechala studovat v Anglii, ale necítil se ke kněžství povolán.
Aby se vyučil zemědělství, byl Charles poslán do Skotska.
Poté, co se Charles vyučil, poradil hrabě svému stájmistrovi, ayb vzal syna zpět.
Chtěl mu dát statek Andělka do dědického nájmu. Charles se vrátil a převzal statek v roce 1866, bylo mu 22 let.
Statek Andělka se skládal z domu, ovčína, kravína, koňské stáje, různých stodol a hal pro vozy.
Zabíral 140 hektarů polí a 30 hektarů lesa.
Andělka leží v nejzašším severu Čech a polnosti hraničily se Saskem a Slezskem, takže majitelé tří sousedních statků,
zástupci tří zemí se čas od času setkávali u společného hraničního kamene na kus řeči.
Statek Andělka patřil už od roku 1670 Frýdlantskému panství. Dnešní masivní budovy byyl postaveny kolem roku 1700,
před roke 1670 byl statek i vesnice majetkem nižší šlechty.
Před rokem 1530 statek patřil rodině Schwanitz, 1530 - 1550 patřil Wolfovi von Weigsdorf, 1550 - 1606 patřil Ferdinandovi vod Dobschütz, byl pronajat Ferdinandovi von Metzerad, 1610 1670 patřl Hansi Gerogovi von Schweinichen, prodal ho Frýdlantskému panství za 2000 rk fl.
 |
 |
 |
 |
 |
Po několila letech si můj pradědeček vzal jistou slečnu Zeyerovou z Prahy.
Ta ale bohužel zemřela předčasně při porodu prvního dítěte na Štědrý večer (přesný rok není znám).
V roce 1873 se Charles oženil ještě jednou s Hedwigou Schäferovou,
která byla už hospodyní na jeho statku a ta se stala matkou mé babičky.
Byla dcerou nájemce rytířského statku Karla Gottlieba Schäfera a
jeho ženy Idy Otilie Amalie von Schmorl v Rammenau v Sasku,
ale brzy osiřela a vyrostla na statku svého strýce v Lisse o.L. Byla vhodnou statkářkou pro Charlese,
která vstávala ráno v pět s děvečkami a pořád měla práce stále pod kontrolou.
Nosila na zástěře velký svazek klíčů a jejich cinkání ji všude doprovázelo.
Přísná sobě a k ostatním, přesná v tom, co od nich vyžadovala, dokázala velký závod udržet při životě.
To byl pruský rys v její povaze. Oproti tomu byl Charles měkký, dobrotivý, nesmírně veselý člověk a všemi oblíbený.
Z jejich manželství pocházely 4 děti. V roce 1874 narozena byla Margaret,
která se stala manželkou primáře Dr.Carla Wotrubu z Liberce, který je pochován v hrobce v Andělce.
Kate, narozena 1877 a Dora má babička, narozena 1880,
si v roce 1901 1903 vzaly dva bratry Schildovy (Kurt a Max, můj dědeček) z Budyšína.
A George, nejmladší a jediný syn, milovaný babiččin kamarád z dětství, narozen v roce 1882,
který ale po první světové válce navždy opustil rodinu a odešel do Anglie rozzloben a uražený,
protože byl během válečných let pod policejním dozorem jako anglický státní občan.
Charlesovy děti měly bezstarostné a nádherné mládí.
Nejdřív chodily pár let do vesnické školy, než později přišel do domu domácí učitel Feix.
 |
 |
 |
 |
Dcery byly posílány na nějakou dobu k tetám do Vídně, Görlitz a podobně, aby poznaly společenský život v jiných domech.
Během doby prátdnin děti měly také bratrance a sestřenice na návštěvě. To byly děti bratrů a sester otce Charlese:
William Alfred založil v Praze strojní továrnu, přišel se synem Harrym občas také na tři měsíce do Andělky.
Eduard a Mary si vzali anglický sourozenecký pár Ellen a Picton Blytheovy a založili ve Vídni na Kärlnerstrasse renomovaný exportní-importní obchod Stone & Blythe, London-Vídeň.
Jejich čtyři děti Eddie, Gina, Ernest a Marie byly stejně staré jako babička Dora a její sourozenci.
Sophie se zasnoubila s básníkem Juliem Zeyerem v Praze.
Nikdy se ale neprovdala, nýbrž vedla po smrti své matky Caroline v roce 1877 otcovo hpspodářství ve Frýdlantu.
Otec Charles a matka Hedwig se staršími dětmi tam pravidelně jezdili kočárem, aby ještě mohli poznávat svého dědečka,
toho milého člověka, než zemřel v roce 1882 ve Vídni.
Alfred převzal otcův úřad u hraběte, brzo potom Sophia přišla napořád ke svému bratru Charlesovi na statek Andělka.
Později si Alfred vzal dívku z Andělky a odešel s ní do Anglie.
Henry spoluúčastník u svých sourozenců Mary a Edwarda ve Vídni zůstal svobodný a zůstal také u Charlese v Andělce.
Ti dva svobodní Sophia a Henry nechali na pozemku statku spolu s Charlesem postavit vilu v roce 1882,
aby se mnozí letní hosté z Prahy, Vídně a Anglie mohli cítit dobře.
Po celý rok ale Sophia a Henry bydlili ve vile. Strýc Henry měl velmi rád děti,
uměl vymýšle divuplné povídky a každý den vyprávěl jedno pokračování. Děti seděly a naslouchaly.
Strýc byl velmi oblíbený také u dospívajících dívek, měl překrásný hlas, z
řídil ve vesnici z mnoha knih rozvětvené rodiny veřejnou knihovnu a organizoval vesnická divadelní představení.
Andělka měla četné hostince, které měly díky blízkosti hranice vždy dobrou návštěvnost,
přicházeli sem nejenom obyvatelé Liberce a Frýdlantu, ale i lidé z Ostritz a ze Zhořelce,
kteří s potěšením sledovali vesnická představení.
Max, můj dědeček byl v USA a Kanadě po pěti letech se vrátil a byl jednou na návštěvě v Andělce
a poznal tam třetí ze sester Doru, mojí babičku.
Jeho bratr Kurt Schilde pracoval jako právní praktikant v Ostritz, odtud to měl pěšky jen hodinu do Andělky přes les.
V Andělce poznal svou ženu Kate.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Z kroniky:
Vlastníci čp.1 a 2
1454 Hanuš z Wiedebachu.
1500 Jindřich ze Schwanitzů.
1530 Wolf z Weigsdorfů a jeho bratři: Kašpar a Nickel v Reibsdorfu.
27.1. 1551. Bedřich z döbschitzů. Tento pronajal dvůr Ferdinandovi z Meczeradů ve Herwigsdorfu.
od 1564 do 1603 Kateřina z Redernů.
1603 Adam z Schweinichenů, platil… 6. 000 tolarů
1610 zdědili jeho 4 synové: Abraham, David, Adam a Jiří. Dále 2 dcery Helena Magdalena z Schweinichenů.
1651 Jiří z Schweinichenů.
1670 Antonín Pankrác hrabě Gallas za 2. 000 zl.
1697 Frant. Ferdinand hrabě Gallas.
1719 Jan, Václav hrabě Gallas.
1757 Filip, Josef hrabě Gallas.
1770 Jan, Krištof, svobodný pán Clamm.
1805 Kristián, Filip, hrabě Clamm - Gallas.
1838 Kristián, Krištof hrabě Clamm - Gallas.
1891 Edvard, generál jízdy, hrabě Clamm - Gallas.
1920 František hrabě Clamm - Gallas.
1.1.1926 František a Růžena Ratajovi.
1938 Německá osídlovací komise Drážďany okupace..
1945 František a Růžena Ratajovi………….. obdrželi zpět
1.10.1948 Československá republika vyvlastnila a zestátnila
Rataj František, narozen dne 5. 3. 1891 v Těchobuzích okres Pacov v Čechách. Rodina byla 4 členná náboženství římskokatolické. Jmenovaný koupil statek v Andělce prostřednictvím pozemkové reformy dnem 1. ledna 1926 jako statek zbytkový, ku kterému patřilo: 95 ha půdy orné, 30 ha luk, 20 ha pastvin a 38 ha lesa. Těsně před koncem měsíce září roku 1938 zajistil svůj živý inventář a odstěhoval se s rodinou do vnitrozemí. Po okupaci a sice dne 25. května 1945 vrátil se na statek v Andělce jeho starší syn Vladimír a s ním dva bývalí kočí Ratajovi: Josef Šereda a Matěj Běloch. Za krátký čas přicestoval Rataj sám s rodinou. Dnem 1. října roku 1948 byl statek zestátněn a Rataj musel do své vily č.p. 109, v které roku 1934 česká menšinová škola zřízena, přesídliti. Po dobu okupace držela statek v Andělce německá osídlovací komise ve své správě. Dne 20. května 1952 odstěhoval se Rataj do Kunratic u Frýdlantu v Č.
Vila čp.109Na panském pozemku vystavěl nájemce dvora v Andělce angličan Charles Stone svou vilu č.109.
1.1.1926 koupili dvůr i vilu prostřednictvím pozemkové reformy františek a Růžena Ratajovi, roz. v Chotěboři.
Zpět nahoru