 |
|
|
|
|
Prosinec 2006 a Leden 2007
|
| Prosinec, Dezember, Grudzień, Hodownik a Leden, Januar, Styczeń, Wulki Róžk |
| Informace o aktuálním dění v obci Višňová |
Nejstarším prosincovým oslavencem a zároveň jediným s osmičkou na začátku byla paní Pavlína Krkošková
z Filipovky, která oslavila 83. narozeniny. Blahopřejeme!
Ve Višňové je nejstarší prosincovou jubilantkou paní Marie Cýrusová, která v kruhu velké rodiny
oslavila 79. narozeniny. Je stále velmi čiperná a přejeme jí, aby se tak svěže cítila ještě hodně dlouho!
72. narozeniny oslavila nenápadná a tichá paní Marie Bakešová z Poustky. I Vám přejeme hodně zdraví!
Pan Bohumil Labský z Minkovic a paní Jiřina Linková z Andělky oslavili 75. narozeniny. Oba mají
početnou rodinu a gratulantů se sešlo určitě hodně. U Labských jubilant sáhl i po harmonice a o vtipy a
vzpomínky na muzikantské návraty ze zábav nebyla nouze. Tak ať jste oba ještě dlouho svými dětmi opečováváni!
Se smutkem v duši a v tichosti oslavila své 72. narozeniny paní Božena Vincourová z Višňové, protože
je už nemohla oslavit se svým manželem Zdeňkem Vincourem, který dne 16. prosince po těžké nemoci
zemřel. K úmrtí manžela vyjadřujeme upřímnou soustrast. Boženka byla vždycky optimista a věříme, že čas i
tuto bolest zmírní.
U Honysů ve Višňové byl tento rok významnými jubilei přeplněn. Oslavili padesát let společného života v
manželství a stejně jako manžel na jaře oslavila paní Danuše Honysová v prosinci 70. narozeniny.
Přejeme této usměvavé a pohodové paní radost z dětí, vnoučat a pravnoučat a samozřejmě lásku manžela.
Šedesátiny se slavily v rodinách paní Blanky Zemanové z Andělky, které přejeme hlavně hodně zdraví,
a paní Radky Novotné z Poustky, které rovněž gratulujeme! 55. narozeniny oslavil pan Milan Berky
z Andělky, ale doufám, že střídmě, protože alkohol ve větším množství a často škodí zdraví!
Paní Jitka Bělochová z Andělky oslavila 45. narozeniny a přejeme jí štěstí, zdraví a radost z šikovných
dcer. Čtyřicetiny slavila paní Eva Machková z Višňové, které přejeme také štěstí, zdraví a spokojenost
v životě.
|
Pan Jiří Chadima z Višňové a paní Jana Havlová z Minkovic oslavili 35. narozeniny. Gratulujeme!
Zda třicetiny řádně oslavily paní Monika Mináriková z Andělky, Olga Ďurašková z Višňové a
Helena Ďurašková z Předlánc nevíme, protože která maminka má před Vánocemi čas na oslavu vlastních
narozenin? Přejeme jim do dalších let jen to nejlepší!
Dohromady sto let bylo v prosinci slečně Pavlíně Novákové z Poustky, panu Milanu Křiklavovi z
Višňové, paní Martině Hegnerové z Višňové a slečně Monice Vohnoutové z Předlánc, která k
narozeninám dostala dárek nejkrásnější - 19. prosince se jí narodila dcera Terezka. Oslavencům
blahopřejeme a čerstvé mamince navíc přejeme krásné chvíle mateřství!
Ke dvacetinám gratulujeme panu Martinu Janečkovi z Andělky a panu Davidu Ginčovi z Višňové.
Místo "pánové" chce se mi říct kluci, ale stojíte na prahu života, který je ještě před vámi a z klukovských
nápadů jste už jistě vyrostli. Takže se držte!
Plnoletosti dosáhl Milan Kalivoda z Minkovic. Moc bych si, Milane, přála, aby ta plnoletost nebyla jen
na papíře, ale aby sis uvědomil, co to všechno obnáší a jak je to zavazující.
Okaté slečny vyrostly z Kristíny Eflerové z Višňové a Lucie Zahrádkové z Andělky, kus chlapa z
Radka Kmenta z Předlánc, kteří oslavili své 15. narozeniny. Dětství pomalu končí, přejeme vám dobrý
start do dospělosti.
Lucie Havlová z Minkovic slavila asi 10. narozeniny s maminkou a přejeme jí ještě několik let
bezstarostného dětství!
7. prosince spatřila světlo světa dvojčata Martin a Petr Andršovi, kteří se narodili mamince Kateřině,
rozené Svobodové a tatínkovi Petrovi. Dětem přejeme milující náruč rodičů, rodičům pomoc prarodičů a všem
spokojenost! Jsou to v poslední době již druhá dvojčata v obci, takže nastávající maminky, když to vezmete
také po dvou, nebudeme mít strach o zachování školy!
|
S příchodem nového roku si v lednu narození obzvlášť uvědomují, jak ten čas letí.
Kdyby se v době narození pana Habra z Poustky a pana Urbana z Předlánc tato událost sdělovala světu
prostřednictvím novin jako dnes, "bojovali" by o titul "Občánka roku". Pan Stanislav Habr 1. ledna
oslavil 80. a pan Vladislav Urban 70. narozeniny. Oběma přejeme ještě hodně novoročních narozeninových
oslav! Osmdesáté narozeniny oslaví také paní Zdeňka Koudelová z Minkovic, které přejeme pevné zdraví.
Nejstarším jubilantem měsíce ledna je však paní Vlasta Cýrusová z Višňové, která oslaví 84. narozeniny
a i když jí zdravíčko neslouží, jak by si přála, určitě se vše za pomoci lékařů a hodných dětí s příchodem
jara vše zlepší. Držíme pěsti! (To přináší štěstí.) Vždy záviděníhodně upravená zahrádka je životabudičem pana
Karla Štefka z Předlánc, který v lednu slaví 83. narozeniny. Gratulujeme!
Paní Květoslavu Hájkovou z Předlánc už na Babetě nepotkáme, ale gratulujeme jí k 78. narozeninám a
přejeme hodně zdraví! Sedmičkami se hemží narozeniny pánů Miroslava Strnada z Předlánc a Františka Svobody
z Višňové, kterým v roce 2007 je 77 let. Přejeme ještě mnoho spokojených let! Spolužačkami by mohly být paní
Vlasta Stanieková z Minkovic a paní Jiřina Labská z Višňové, které slaví 72. narozeniny a
přejeme jim k nim pevné zdraví! Že sedmdesátka je řádný důvod k oslavě ví i paní Anežka Havlová z
Minkovic a paní Zdeňka Platošová z Filipovky. Oběma přejeme do dalších let jen to nejlepší.
K šedesátinám blahopřejeme paní Kristýně Volfové z Poustky a panu Františku Bečvářovi z Filipovky.
O dva dny předběhla před 55 lety svým narozením paní Jana Kanioková pana Jiřího Hrnčíře, oba z
Višňové. Přejeme jim zdraví, protože s přibývajícím věkem bohužel neduhy také přibývají a dobrou náladu, s
tou jde všechno lépe.
|
Čtyřicáté páté narozeniny oslaví paní Dagmar Havlíčková z Poustky, které přejeme, aby klid a harmonie
v životě ji provázely i nadále, a pan Karel Pantůček z Višňové, který nedal vale fotbalu a to je dobře.
Blahopřejeme! Hodně sil a dobrých nápadů při zvelebování svých domečků přejeme ke 40. narozeninám pánům
Jiřímu Kreminovi z Višňové a Petru Hofmanovi z Předlánc. Ke stejnému jubileu blahopřejeme také
paní Iloně Šťastné z Minkovic.
Největší počet jubilantů oslaví v lednu své 35. narozeniny - paní Helena Žežulková z Višňové, Pan
Pavel Zástěra z Vísky, slečna Soňa Marýzková z Višňové, pan Martin Rajský z Předlánc,
paní Šárka Kreminová z Poustky a pan Jan Štern z Vísky. Přejeme jim hodně štěstí, protože toho
je v životě také třeba.
Paní Ivě Čapkové z Poustky a Ivetě Berkyové z Višňové gratulujeme ke krásným třicetinám. Ať jsou
ve svých rodinách milovanými maminkami.
Teprve 25 nebo už čtvrt století, tak se dá vyjádřit z různého úhlu pohledu jubileum spolužáků Davida Fátora
z Višňové a Vlastimila Novotného z Andělky. Přejeme jim splnění všech soukromých i pracovních přání!
"Když nám bylo 20 let…" zpívá se v jedné písničce. Slečny Miroslava Kysilková z Andělky a
Světlana Kopecká z Višňové se už těchto kulatých narozenin dočkaly. Je to krásný věk, a tak si ho
děvčata užívejte!
Plnoletosti dosáhli Pavel Veselý, Martina Bubeníčková, Martin Valach a Martin Jurek.
Získali jste tak svá práva, ale pozor, také povinnosti! Protože jste kvůli datu narození šli o rok později do
školy, přejeme vám mnoho úspěchů ve studiu a pokud se již chýlí ke konci, tak šťastnou ruku při hledání
zaměstnání.
Patnáctiny oslaví Barbora Šlapáková z Višňové a Petr Veselý z Předlánc. Volte dobře své budoucí
povolání!
Deset svíček na dortu budou mít Helenka Bariová z Předlánc, Kamila Pešková z Višňové a
Maruška Novotná z Andělky. Přejeme jim hodně skvělých zážitků, na které v dospělosti budou rády
vzpomínat.
A nejmladšími v lednu jsou Radim Šimůnek z Višňové, který bude mít dvě svíčky na dortu a
Anetka Russová z Andělky, která je už roční.
|
Zákon o sociálních službách
Dobrý den, zdravím Vás v novém roce a přeji všem hodně zdraví, štěstí a úspěchu. Vstupujeme do roku, který v
oblasti "sociálu", je rokem zlomovým - revolučním. Několikrát zde již bylo zmíněno, že počátkem roku vstoupí
v platnost zákon o sociálních službách (z.č.108/2006 Sb.). Některé příspěvky tím zanikají, jiné přecházejí v
nové a některé dokonce nově vznikají.
Dnes se jen zkratkovitě zmíním o některých důležitých věcech, které je třeba si pohlídat a včas vyřídit.
§29 odst. 2 Příjemce příspěvku je povinen pro účely kontroly využívání příspěvku písemně ohlásit příslušnému
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kdo osobě poskytuje pomoc, a jakým způsobem, a to ve lhůtě 15
dnů ode dne právní moci rozhodnutí o příspěvku, pokud tato skutečnost již nebyla uvedena v žádosti o příspěvek.
V této lhůtě je příjemce příspěvku povinen písemně ohlásit změny ve způsobu zajištění pomoci. - jinými slovy,
člověk, který bude pobírat příspěvek na péči musí oznámit, od koho si "nakoupí službu", tj. komu peníze dá
(př. bude v domově důchodců - příspěvek dá domovu důchodců, stará se o něho dcera - příspěvek dá dceři…)
§29 odst. 4 Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká nebo jiná fyzická osoba, která s oprávněnou osobou
žije v domácnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá těmto osobám na jejich žádost bezplatně
písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely zdravotního pojištění a důchodového pojištění; v tomto
potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby, které je péče poskytována.
- jinými slovy, bude-li se o nemohoucího tatínka starat dcera, která s ním bydlí, musí si zajít na obecní
úřad do Frýdlantu pro potvrzení, že tatínek pobírá příspěvek na péči a jakého stupně a ona je tou pečující
osobou. Toto potvrzení odevzdá, aby za ní stát platil sociální a zdravotní pojištění a doba se jí bude počítat
do odpracovaných let. (Stupeň závislosti musí být minimálně II., jedná-li se o I. stupeň závislosti, stát za
tuto osobu pojištění neplatí)
Podle zákona 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, § 7, odstavec 5 se nepovažuje příspěvek na péči
za příjem - tj. nezapočítává se do příjmu dotyčného k výpočtu ŽM a jiných dávek.
Pro informaci zde uvádím podmínky nároku na příspěvek na péči pro ty, kdo by o něj chtěli nově zažádat.
Podmínky nároku na příspěvek - §7-§10
Příspěvek na péči se poskytuje osobám, které jsou v různé míře závislé na pomoci jiné fyzické osoby za účelem
zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Nárok na
příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. O příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Úkony, které se posuzují pro přiznání příspěvku
Při hodnocení úkonů pro účely stanovení stupně závislosti se úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti
sčítají. Pokud je osoba schopna zvládnout některý z úkonů jen částečně, považuje se takový úkon pro účely
hodnocení za úkon, který není schopna zvládnout.
Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti a stupně příspěvku se hodnotí
schopnost zvládat tyto úkony:
a) příprava stravy,
b) podávání, porcování stravy,
c) přijímání stravy, dodržování pitného režimu,
d) mytí těla,
e) koupání nebo sprchování,
f) péče o ústa, vlasy, nehty, holení,
g) výkon fyziologické potřeby včetně hygieny,
h) vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh,
i) sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě,
j) stání, schopnost vydržet stát,
k) přemisťování předmětů denní potřeby,
l) chůze po rovině,
m) chůze po schodech nahoru a dolů,
n) výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení,
o) oblékání, svlékání, obouvání, zouvání,
p) orientace v přirozeném prostředí,
q) provedení si jednoduchého ošetření,
r) dodržování léčebného režimu.
Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti a stupně příspěvku se hodnotí schopnost
zvládat tyto úkony:
a) komunikace slovní, písemná, neverbální,
b) orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí,
c) nakládání s penězi nebo jinými cennostmi,
d) obstarávání osobních záležitostí,
e) uspořádání času, plánování života,
f) zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku,
g) obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování),
h) vaření, ohřívání jednoduchého jídla,
i) mytí nádobí,
j) běžný úklid v domácnosti,
k) péče o prádlo,
l) přepírání drobného prádla,
m) péče o lůžko,
n) obsluha běžných domácích spotřebičů,
o) manipulace s kohouty a vypínači,
p) manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří,
q) udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady,
r)další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti.
Na základě posouzení výše uvedených úkonů jsou určeny jednotlivé stupně závislosti na péči druhé osoby:
a) stupeň I (lehká závislost) - osoba potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní
pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, u osoby do 18 let věku při
více než 5 úkonech,
b) stupeň II (středně těžká závislost) - osoba potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, u osoby do 18 let
věku při více než 10 úkonech,
c) stupeň III (těžká závislost) - osoba potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, u osoby do 18
let věku při více než 15 úkonech,
d) stupeň IV (úplná závislost) - osoba potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní
pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, u osoby do 18 let věku při
více než 20 úkonech.
U osoby do 18 let věku se při posuzování potřeby pomoci a dohledu pro účely stanovení stupně závislosti
porovnává rozsah, intenzita a náročnost pomoci a dohledu, kterou je třeba věnovat posuzované osobě, s pomocí
a dohledem, který je poskytován zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do
18 let věku se nepřihlíží k pomoci a dohledu při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, které
vyplývají z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni bio-psycho-sociálního vývoje.
Mějte se všichni v novém roce moc fajn
Mgr. Zdenka Čurdová
|
(zprávy ze základní
školy)
Sport od Míši Nguyena
Dne 4.12.2006 se konal Mikulášský běh, i když nebylo pravé mikulášské počasí, co ž určitě neovlivnilo místa,
která byla obsazená. Na 1. místě skončila Lucie Jančárková, 2. Lucie Purchartová a na 3. dobrém stupni vítězů
Roman Kubát a Martina Hofmanová.
Hasiči
V pátek 1.12.2006 se konala v hasičárně ve Višňové vánoční besídka s
návštěvou čerta. Mikuláš se nám někde zatoulal. Všech 28 členů mladých hasičů
si pochutnalo na dobrých zákuscích a zatancovalo při diskohudbě.
Postřehy z Vánoční akademie 2006
V pátek 15. prosince se v Kulturním domě ve Vísce konala Vánoční akademie. V první části akademie se
přednášelo a zpívalo a po pauze přišla druhá část, taneční. Mně se, upřímně, moc akademie líbila a výzdoba
kulturního domu také.Bára Micková
Akademie se konala 15.12. 2006 v Kulturním domě ve Vísce. Program byl velice pestrý. Vystupovaly jednotlivé
třídy z naší školy, nemohla chybět ani školka. Zpívalo se, tančilo a také se hrálo. Bylo to velice pěkné.
Verča Jureková
Dne 15.12.06 se konala školní vánoční akademie. Byla jsem na ní a strašně mě to bavilo. Dokonce jsem tam
vystupovala (tancovala). Vystupovalo tam hodně tříd a vystoupení úplně všech se mi líbilo. Pak byla i
diskotéka. No prostě SUPER!Hana Jágrová
Uwe Kind
V úterý 5. prosince se parta dětí z naší školy vydala s paní učitelkou Bednaříkovou a panem učitelem Dědkem na
koncert Uwe Kinda a na předvánoční exkurzi do Prahy. Ráno v 6:27 jsme vyjeli s paní učitelkou z nádraží ve
Višňové, někteří jeli už z Černous a někteří přistoupili v Minkovicích. A na přestupové stanici ve Frýdlantu
přistoupil poslední žák Verča Jureková a pan učitel, teď už jsme byli kompletní, v počtu osmi žáků. Ve vlaku
do Liberce nám paní učitelka rozdala CD s písněmi Uwe Kinda a jejich texty. Ale my jsme poslouchali svou
hudbu, teda až na mě, já poslouchala Uwe Kinda a vyplatilo se to. Nato, že jsme vstávali brzy, byli jsme
docela čilí a celou cestu jsme se smáli. Přestoupili jsme na autobus do Prahy, ve kterém jsme byli vážně
tiší. Pustili nám seriál Přátelé, akorát byl s českými titulky. Dorazili jsme do Prahy, kde jsme nastoupili
na metro. Při vystupování z metra se nám velmi líbila jízda na eskalátorech (pojízdných schodech), které byly
hrozně moc strmé a Verča Jureková s bála, že spadne. Konečně jsme přijeli na koncert, který se konal hned
vedle Národního divadla v budově pěveckého spolku Hlahol.
Chvilku jsme se dohadovali, který z těch pánů tam
je pan Uwe Kind, ale paní učitelka potvrdila mé tvrzení, že tu ještě pan Uwe Kind není.Chvilku jsme sice museli
počkat, než pan Uwe Kind přijde, ale myslím, že se to vyplatilo. Pan Uwe Kind nám řekl, že pochází z Německa,
ale nyní žije v Americe. Mluví německy a samozřejmě anglicky. Po krátkém představení začal koncert. Nejdříve
nám před každou písní pan Uwe Kind ukázal, jak máme tančit a říkal nám slova. Někdy to řekl německy, někdy
anglicky a někdy jsme to překládali i do češtiny. Tančit umíme a první píseň mohla začít. Paní učitelka šla
jako ostatní učitelé povinně na pódium za panem Uwe Kindem. Nám také říkal, abychom šli na pódium, ale my
jsme se styděli. Mě jednou pan Uwe Kind vybídl a já šla. Pak si mě vybízel na podium stále (já jsem byla celá
červená a moc jsem se styděla). Byl tam dokonce i jeden kluk, který se také určitě styděl, ale s úsměvem si s
panem Uwe Kindem povídal. To jsme teda žasli.
Koncert je za námi a my jdeme za panem učitelem Dědkem na Staroměstské náměstí, kde se konaly vánoční trhy.
Hrozně moc dobře to tam vonělo. Zde nás opustila paní učitelka, která šla na seminář pro učitele pořádaný
panem Uwe Kindem. A my jsme pokračovali dál na Václavské náměstí. Pak už jsme chtěli jít na metro. To jsme
ale neměli dělat, protože do odjezdu autobusu jsme měli 1 hodinu času. Obešli jme tedy spousty obchodů v metru
na Černém mostě. Našli jsme i cukrárnu, kde jsme si koupili pár sladkostí. Chviličku jsme ještě čekali a
autobus byl tu. Cesta byla dobrá a už jsme doma. Tak nashledanou, zítra ve škole.
Barbora Micková
Bára byla na pódiu vynikající, stud překonala skvěle. Snad na tento zážitek dlouho nezapomene. Více fotografií
najdete na webových stránkách školy. Lenka Bednaříková
|
Jak Jizeran potrestal starou vdovu(Roman Valach)
Večerní chlad stoupal z údolí, osamělí ptáček pěl svůj večerní koncert, poslední paprsky slunce zlatí koruny
stromů a vysoký zamodralý obzor splýval zvolna s oblohou. Den poteměl a na nebe se zvolna vyhoupl měsíc. V
krásně vyhřáté světničce se děti těšily na slibované vyprávění. Maminka napekla koláče, tatínek nadělal dřevo
na topení, starý šedivý děda chodil od okna k oknu a vyhlížel Jizerana.
,,Dědo ty jsi o tom Jizeranovi slyšel? A viděl si ho už někdy?"
Nedočkavá Drahuška se podívala na dědu a čekal na odpověď.
,,Víš děvče, á jsem o něm slyšel, ale nikdy dřív sem ho neviděl, ani nevím, co ho sem přivedlo, ale musím
přiznat, že i já se těším na jeho vyprávění."
,,Zdali na nás nezapomněl?" přidal se Petřík.
,,Nezapomněl, neboj se," konejší maminka a prostírá sváteční ubrus a na něj postavila plnou ošatku vonících
buchet. Když otec přikládal do pece, někdo zaťukal na dubové dveře.
V koutku, za pelestí prosté dřevěné postele, hleděly na dveře vyděšené oči malých holčiček. Jejich culíky
trčely jako růžky vzhůru. Vrzající panty dveří prozradily, že někdo vchází do světnice. Dveře se otevřely
dokořán a v nich stál urostlý Jizeran zahalený do toho svého potrhaného pláště.
,,Co jste tak ztichly děti ?"zeptal se a po starodávnu se poklonil nejdřív dědovi, pak matce, otci a nakonec
i dětem. Potom svlékl plášť, ale přes rameno si nechal velkou brašnu.
,,Tak co děláte uličníci?" zaburácel jeho hlas.
,,Nic." Vykřikla malá Marie, ale hned zase ztichla.
,,Posaďte se prosím a vezměte si čaj a k němu zakousněte buchtu" pozvala maminka těmito slovy hosta dál.
Ještě než se Jizeran posadil, vytáhl ze své brašny sladký marcipán a podal ho každému dítku, co v setnici
bylo. Matce podal veliké perníkové srdce, dědovi dlouhou fajfku a tatínkovi krásnou huňatou beranici a
palčáky.
,,Jé děkujeme za dárky," děkoval jeden přes druhého.
Jizeran usedl za stůl, vypil nabízený čaj,pak se pak se, ale posadil na starou dřevěnou truhlu. Kolem dokola
si posedaly a Jizeran spustil své vyprávění. I starý děda usedl na ležanku a pečlivě naslouchal vyprávění.
,,V malé vesničce Hejnice bydlela jednou jedna vdova a ta měla dvě dcery. Starší byla podobná matce, jako by
jí z oka vypadla. Ta mladší, pravý obrázek zesnulého otce, jak laskavostí tak dobrým srdcem a pílí. Starší
dceru matka zbožňovala a mladší nenáviděla.
Nutila jí pracovat od rána až do pozdní ho večera, den co den. Nutila jí jíst ve chlévě a kromě dřiny ve
stavení muselo to ubohé děvče chodit dvakrát denně do hory čistit vřesoviště. Práce to byla těžká a namáhavá,
mladá dívka při ní mnoho slz proronila. Když jednoho dne těsně před soumrakem dočišťovala vřesoviště přišel k
ní starý dědeček a prosil, zda by mu nedala napít čisté vody. Děvče podalo bez váhání džbán čisté vody starci
a přidržovala ho tak, aby se mohl dědeček pohodlně napít. Když se dědeček dosyta napil poděkoval a obdařil
dívku svým darem. Pokaždé když dívku někdo pohladil po vlasech objevil se mu v ruce zlaťák. Ten dědeček byl
děti jeden z mých bratrů a jmenuje se Krakonoš. On bydlí hned vedle našich hor a vzal na sebe podobu stařečka,
aby zjistil jaké jsou u nás vztahy mezi lidmi. Dobré či zlé.
Jak mile se dívka vrátila domů matka se do děvy pustila, zajímalo jí kde byla tak dlouho a co tam dělala.
Dívenka se usadila na lavičku a vypověděla celí příběh s dědou matce. Matka nelenila a pohladila hned dívčí
vlasy a hned držela v ruce zlaťák."
,,Co to vidím," zvolala matka překvapením. ,,Opravdu je to pravda při každém pohlazení mám v ruce zlaťák
dceruško," to bylo poprvé co jí nazvala dceruškou. A ihned si pomyslela na svojí starší dceru jak by jí těšilo
mít taky tak kouzelné vlasy. Zavolala si jí k sobě a mladší dceru ihned poslala uklidit do chlíva, aby
neslyšela co radí té starší.
,,Půjdeš do hory na vřesoviště a budeš tam uklízet a když přijde nějaký dědeček tak mu dáš napít a on tě zato
obdaruje kouzelnými vlasy."
,,Tak to si počkáte než já budu pracovat," spustila na matku a usedla na pohovku.
,,Půjdeš tam a hned," přikázala matka a ukázala na dubové dveře prstem.
Dcera nejdříve vzdorovala, ale po chvilce se i v ní začala se probouzet chamtivost a tak odešla do hory.
Vzala si sebou velký džbán s vodou a krajíc chleba. Sotva došla na vřesoviště uviděla přicházet z lesa mladého
hocha v krásných šatech. Byl to opět můj bratr, ale druhý Jeseník, který vzal na sebe podobu královského
hocha. I on požádal o vodu, ale odpověď co dostal se mu moc nelíbila.
,,Jsem tu, abych dala napít nějakému dědkovi, ale ten se tu asi neobjeví co? Tu vodu radši vyleju, než bych
ti dala napít. Víš, z jaké dálky jsem jí nesla a jak dlouho sem šla a teď bych ti jí měla dát vypít? To tedy
ne!" utrhla se na mládence.
,,Nu zdvořilá zrovna nejsi," odvětil hoch, ale nezlobil se. Jen si pomyslel, že jeho bratr Krakonoš se asi
mýlil když mu při jeho návštěvě v Jesenických horách, vyprávěl o mladé zdvořilé dívce. No ale taky jí
obdaruji nějakým tím darem, pomyslil si.
,,Za to že jsi tak málo zdvořilá dostaneš oděně dárek." Dívka se velice zaradovala, že bez nějaké námahy
dostane taky dar. ,,Když dojdeš domů, tak uvidíš svůj dárek, ale nesmíš za celou tu dobu než dojdeš domů s
nikým promluvit."
Dívka tedy spěchala k domovu a s nikým co potkala nepromluvila ani slůvko a jen se těšila jak jí matka
pochválí a pohladí po vlasech a budou hodně bohatí. Avšak jaké bylo zklamání když doběhla domů. Když matka
spatřila děvu, hned volala. ,,Jak si dopadla dceruško moje?"
,,Dopadla jsem dobře" pomyslela si, ale místo kouzelných vlasů jí z úst padal jeden pavouk za každým
slůvkem.
,,Sodoma komora," polekala se matka, ,,co to vidím a máš kouzelné vlasy dcerunko?"
Pohladila dceru po vlasech, avšak místo zlaťáků jí na dlani zůstal jen černý kolomaz.
,,Tak v tom má prsty asi ta tvá sestřička, to jí nedaruji já jí to hned spočítám!" a běžela do chalupy a
zbila jí. Ubohé děvče jen tak tak uteklo, a běželo se ukrýt do hor. Tam se ukrylo za vřesovištěm v lese.
Sedla si na starý pařez a tichounce plakala. Slzy jí stékaly po tvářích a mizeli kdesi pod pařezem. Zrovna
se vracel domů můj bratr Krakonoš a uviděl tu ubožačku jak pláče.
,, Ach běda, běda pane, má matka mě zbila a z domu vyhnala, nevím co má dělat."
Bratr jí pohladil po vlasech a opravdu mu zase zůstal zlaťák v dlani. Velmi se tomu divil a tak mu děvče
vyprávělo celý svůj příběh. Bratr se usmál nad pravdivými slovy a poslal sojku se zprávou do mé a druhému
bratrovi do chalupy. Ihned jsem se vydal na cestu k v vřesovišti a tam jsem je uviděl, byl tam i druhý bratr
Jeseník a děvče které plakalo. Její slzy mizely ve starém pařezu a pod ním pak vytékal pramínek vody. Ten se
vinul údolím až pod horu a pak do vesnic a polí. K tomu pramínku se přidaly další a další pramínky a potůčky
a tak se z nich stala řeka. Tu řeku lidé pojmenovali Smědá. Dívenku jsme odvedli společně do jedné chaloupky
pod Jizerkou, kde bydlel mladý pasáček koz. Ten dívenku vlídně přijal a jak jsem se po létech dozvěděl vzal
si jí i za ženu. Hůř na tom byla její sestra. Tím, že jí při každém slovu padali z úst pavouci, zprotivila
se i matce a ta jí taky vyhnala z domu. Nikdo jí pro její špatnou pověst která se s ní táhla ode vsi ke vsi,
nenabídl ani střehu nad hlavou. Byla donucena vyhýbat se lidem a tak se stalo, že jedné ukrutné zimy umrzla
v horách, ale její duch se dodnes toulá po horách. Každým rokem se vrací sem do údolí když jsem její duch
přijde tak se najednou začne v řece Smědé zvedat voda a vylije se z břehů snaží se toho ducha té nezdvořačky
odnést co nejdále odtud.
,,No a co matka jak ta dopadla?" vstoupil do vyprávění zvědavý děda, který pozorně taky poslouchal.
No inu ta taky dopadla zle. Hned druhý den jak vyhnala dcery odešla do hory a myslela si, že potká kouzelného
dědečka, který jí obdaruje bohatstvím a promění jí bohatou ženu. Bohatství se nedočkala. Sešli jsme se s
bratry na vřesovišti a vymysleli pro ní úkol a tak trest za nesplnění úkolu. Přišel jsem blíže k té ženě a
pravil .,,Zato že jsi vyhnala t starší dceru z domu za to ti děkuji za všechen lid, za to že jsi vyhnala tu
mladší pracovitou ti dám teď úkol, nesplníš-li ho, proměníš se ve starou košatou borovici a po celá léta se
budeš dívat do údolí, jak si tam lidé spokojeně žijí.
Ten úkol zněl, do večerního klekání vyčistit celé vřesoviště od odpadků, co tam lidé poházeli tak jak to
musela dělat mladší dcera. A to vám povídá úkol to byl nad její síly a tak na upatí Jizerských hor nad malou
vesničkou Hejnice stojí stará košatá borovice.
Děda odložil fajfku zvedl se zamyšleně odešel na zápraží. Jizeran taky vstal, oblékl starý kožich a vyšel
za dědou. Dlouho tam pak spolu stáli a pozorovali hory. Měsíc zvolna sestupoval k západu, zbylo ho již sotva
dlaň od vrcholků smrkového lesa, který od zápraží vypadal jako svinutý ježek. Světlé a mdlé nebe klesalo až
znepokojivě hluboko tmavý obzor, jako by za okraj světa. Pohlédl-li člověk tu chvíli k východu, spatřil tak
sytou modř probouzejícího se rána, jakou lze vidět jen na Jizerskýh horách…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ©udla |
