 |
|
|
|
|
Únor 2007
|
| Únor, Februar, Luty, Maly Róžk |
| Informace o aktuálním dění v obci Višňová |
Vážení čtenáři našeho zpravodaje, jistě jste postřehli změnu v lednovém vydání "Co se děje…" za prosinec. Byly
tam gratulace jubilantům narozeným v prosinci i lednu.
Od ledna tohoto roku jsme se rozhodli blahopřát jubilantům k jejich narozeninám dopředu tak, jak se sluší.
Bohužel jsme netušili, že osud nenechá některé jubilanty naši gratulaci přečíst, natož narozeniny slavit, že
totiž svíčka jejich života dohoří nenadále dřív.
V době, kdy bylo vytištěno a připraveno k distribuce 400 kusů zpravodaje, přišla smutná zpráva, že dne 6.
ledna zemřela paní Zdeňka Platošová z Filipovky, která by se v tomto měsíci dožila 70 let a my jsme jí
blahopřáli. Snad tyto nepředvídatelné náhody nebudou často! Je to jistě velká ztráta blízkého člověka pro
paní Němcovou, které byla paní Platošová kamarádkou, společnicí a pomocnicí. Vyjadřujeme upřímnou soustrast.
|
Nejstarším jubilantem února je pan Jiří Labský z Višňové, kterému přejeme hodně zdraví k jeho 78.
narozeninám. Pevné zdraví a hodně zajímavých knih ke čtení přejeme také pánům Václavu Ropkovi z Poustky
a Josefu Šeligovi z Předlánc k jejich 76. narozeninám. Rodinou opečovávaný pan Bohumil Lorenc
z Minkovic oslaví 73. narozeniny. Blahopřejeme! Čiperným jedenasedmdesátníkům Josefu Honysovi z Višňové
a Josefu Bláhovi z Poustky přejeme, aby se ještě dlouho mohli věnovat svým koníčkům.
Veselo bude ve Višňové v chaloupce pod tratí, kde pan Václav Šíp oslaví v kruhu početné rodiny a ve vší
svěžesti 65. narozeniny. Gratulujeme!
"Mládí pryč a do důchodu daleko" si řekne pan Jiří Vojáček z Višňové, který oslaví stejně jako pan
Jan Ďuraško z Višňové a paní Hana Holečková z Poustky pětapadesátiny. Všem blahopřejeme!
Paní Haně blahopřejí i spokojení strávníci školní jídelny!
Kam dřív pracovně skočit či dojet neví pan Ivan Růžarovský, kterému přejeme k jeho 50. narozeninám
pracovní stop a klidnou oslavu!
|
Životního optimismu, elánu a smíchu na rozdávání má paní Jana Žáková z Višňové, které přejeme ke
čtyřicetinám, aby svět viděla stále tak pěkně barevný.
K pětatřicetinám gratulujeme panu Miroslavu Cýrusovi z Višňové, který bohužel oficielně může slavit
narozeniny jen jednou za čtyři roky, protože se narodil 29. února.
Nejvíce oslavenců v únoru je z řad dvaceti pěti letých. Většina z nich má v tomto věku své představy a sny
o životě a tak přejeme, aby se Janu Kutílkovi z Višňové, Janu Berkyovi z Andělky,
Marii Horákové z Andělky a Petře Coufalové z Předlánc splnily!
Radku Dobrovodskému z Poustky k jeho 20. narozeninám přejeme, aby i nadále dobře reprezentoval
višňovský fotbal a dařilo se mu i všechno ostatní a slečně Janě Staré z Předlánc přejeme rovněž k
dvacetinám hodně štěstí a to hlavně při přijímačkách na vysokou školu!
Rok utekl jako voda a první svíčku na dortu budou mít holčičky Karolínka Modráčková, Maruška Krúpová
z Poustky a Ester Pešková z Minkovic.
|
Milí čtenáři, zdravím vás po delší době. Máme za sebou vichřici a hlásí se nějaká další, ale menší. Škody po
vichřici lze uplatnit ve Frýdlantě na Sociálce.
Obec při kontrole vypsala jména lidí, kteří dluží za popelnice. Je jich víc, než dost. Někdo se vyhýbá
poplatkům, jiný prostě zapomněl. Po připomenutí to dejte do pořádku, platí se u paní Chadimové na OÚ
500,-Kč za osobu a rok. Stejná povinnost je pro majitele psů. Nahlášení psa do evidence a uhrazení poplatků
je povinností majitele.(jeden pes 100,-Kč na rok, druhý pes 150,-Kč na rok, u osob nad 70 let žádný poplatek).
Když už je řeč o poplatcích, je dobré si připomenout hrazení stočného u domů připojených na obecní kanalizaci.
Lidé si nevzpomenou, že uzavřeli nějakou smlouvu, nedostávají složenku a prostě neplatí. Dluh narůstá a
najednou z toho může být větší částka a nepříjemnost. Možná by bylo nejlepší dát si trvalý příkaz a pustit
to z hlavy. Někdo není na takový způsob zvyklý a vyhovují mu víc složenky. I to by bylo možné.
Také se občas objeví nový zájem o Internet. Pan Šárka z Frýdlantu, který se o síť ve Višňové stará, má
telefonní číslo 608983055.
Při různých kontrolách objektů přišla řeč i na Hasičárnu v Andělce. Přes veškerá přání asi stěží ožije
praktická hasičina v Andělce, kde je zapsáno 155 trvale bydlících obyvatel. Objekt je nyní v pronájmu.
Aby se nepřiřadil k našim nechvalně známým barabiznám, potřeboval by patrně pečlivého vlastníka.
Tak o tom přemýšlejte. Rozhodneme-li se k prodeji, bylo by možné prodat dům nájemci, při více zájemcích
bychom nejspíš zvolili obálkovou metodu. (vyhrává, kdo nabídne nejvíc). Je čas, jen o tom přemýšlíme.
Pak by to probrala rada a zastupitelstvo a záměr by byl vyvěšen v obci. Přeji vám, ať se vám vyhne škoda
i nemoc.
A vzhůru s nadějí do měsíce února.
S úctou vaše starostka
|
Novoměstská kyselka
(Roman Valach)
,,Bývaly v Čechách časy, ale je tomu už dávno, kdy každá obec byla svým pánem, kde každá slepice měla svůj
dvůr a své smetiště. Slípky si mohly bez překážky hrabat kde chtěly a na takovém dvoře měly i svého kohoutka.
Ten když zakokrhal, tak po něm kokrhali všichni kohouti v celé dědině. A tak to chodilo mnohé věky v nejlepší
kázni, bázni a svornosti," tak začal své vyprávění Jizeran, který opět přišel na návštěvu a za dobré jídlo,
které mu bylo podáno, se opět odměnil příběhem.
Stěžoval si chudý sedlák své ženě:,,Vidíš ženo, já nevím, čím to je, pořád dělám, nadřu se jako kůň a přec
nemáme co pořádně jíst a chodíme roztrhaní a já na pole chodím bos. Náš pan farář ten nic nedělá, dobře se
má, jí si a chodí jako pán."
,,Mlč blázínku, nerouhej se, to už tak na světě musí být, někteří se mají dobře a někteří zase naopak."
Tu byl ten sedlák z toho ještě smutnější a na svojí ženu se nechtěl ani podívat. Když se ho ptala, co že mu
schází, nedal jí ani žádné odpovědi. Druhý den zavřel se zase do svého pokoje a usedl si celý zamyšlený k
oknu. Tu po chvilce zastavil před oknem nějaký člověk, zaťukal na okno a požádal sedláka, aby vyšel ven.
,,Pantáto, nevzal byste mě do služby za pacholka?"
Sedlák se na něj podíval smutnýma očima a odpověděl, ,,Sám nemám co jíst, ale pomocníka bych moc potřeboval.
Když se v jídle uskromníš, tak si plácneme." A podal mu svojí upracovanou mozolnatou ruku na uvítanou.
Toho roku potkalo toho sedláka opět veliké neštěstí. Velké asi jak holubí vejce padaly z nebe kroupy a celou
úrodu mu poničily. Ubohý sedlák chodil okolo své zmařené naděje a zoufale naříkal. Téhož roku přišel k nim
kurýr se zprávou, že všeci pacholci musí s koňmi na panskou robotu. Musí odejít pod horu Smrk, kde budou
dřevo z lesa svážeti, aby ho bylo dost na stavbu nového města. A tak sedlák uposlechl rozkazu, vystrojil
pacholka, koňům nasadil nové postroje, sedlákova žena upekla domácí chléb a pacholek se vydal na cestu. Celkem
deset hodin mu trvalo putování pod horu a když přišel na místo, ostatní pacholci si z něho dělali, ale hlavně
z jeho pána, pro ten špatný potah, posměch. Pacholek však nedal nic na jejich smích, obstaral koně, hlavně
jíst a pít jim dal. Sám se taky napil z blízkého pramene a vydal se podívat do hory, co je čeká za práci.
Celkem osm dnů měli zde pracovat od rána do večera, aby vydělal a přispěl tak na chod statku.
Bylo to šestý den jeho roboty, když šel za soumraku kolem studánky a spatřil, jak se nad ní naklání mladá
žena a rukou čeří průzračnou vodu. Ta žena se mu zalíbila, že zůstal stát jako omámený, pokud nezmizela.
Od té chvíle neměl nikde stání. Umínil si, že stůj co stůj tu krásnou pannu chytí a odvede si ji na statek.
Druhý den šel opět ke studánce, ukryl se v blízké houštině a čekal. Dočkal se opět až za soumraku. Chvíli si
jí prohlížel, ale jakmile se přiblížila, vyskočil z houštiny, uchopil jí za ruku a povídal:,,Tys má vyvolená
a já si tě odvedu domů!"
,,Já s tebou ale nemohu jít, já se tu musím starat o tento léčivý pramen, aby lidé, kteří budou jednou bydlet
v tom novém městě, co tu bude stát, mohli nabírat síly z pramínku, co vytéká z vnitra země."
Pak se panna postavila na břeh studánky a zvolala :
,,Země, dej mi vodu.!"
Pacholek se naklonil ke studánce a nabral hrst vody. Myslel si: " Pokropím-li pannu, neztratí se." Když však
poslední kapka vody stekla z panny, zmizely pouze šaty, které měla na sobě. Stála tam celičká nahá. Styděla
se a prosila pacholka o půjčení jeho košile.
,,Když mi přislíbíš, že si mě vezmeš, tak ti tu košili půjčím."
Jak tedy ta milá panna viděla, že jináč nebude, připověděla mu, že se za něj provdá. Pacholek jí košili podal
a řekl jí:,,Počkej zde, až se vrátím pro tebe, však já tě tu dlouho nenechám čekat," a odběhl do lesa.
Když tak ta panna, v košilce oblečená na břehu studánky seděla a čekala, tu se najednou odněkud vynořila za
ní ošklivá babice. Strhla z překvapené dívky košili a strčila jí do studánky. Voda ve studánce se nad ní
zavřela a po krásce nebylo ani památky. Baba svlékla své šaty, oblékla košili a sedla si na místo kde prve
seděla pacholkova milá. Rukou čeřila vodu, aby si pacholek nevšiml jak z vody vychází bublinky. Jak měla mokré
ruce, sklouzl jí z ruky její velký železný prsten.
Pacholek se vrátil záhy, ale nevěřil svým očím. Místo své krásné panny spatřil šerednou babici. Věděl, že ta
panna není žádná obyčejná a uvažoval o tom, že ho jen tak zkouší.
No a když jí na koně posadí, určitě se zase promění krásnou pannu. I posadil jí na koně a čekal co bude dál.
Babice se pohodlně usadila a přikázala odejít. Koník se pomalu s babicí loudal, nervózně frkal a nechtělo se
mu nést tu zátěž na zádech. Pacholek se celou dobu jen utěšoval. Jistě, že mě chce jen zkoušet a až první noc
mine, snad se promění v krásku.
Již druhý den, když počalo svítat, podíval se pacholek do očí té babici a ona byla ještě šerednější a
vrásčitější než den předtím. Tu se pacholek rozhněval a vyhnal ji z domu, kde přechodně bydlel. Usedl za
stůl a přemýšlel o předešlém dnu. Pak náhle vyskočil ze židle a běžel ke studánce. Usedl na břeh a začal
plakat. Jakmile první slza do vody spadla, začalo to ve studánce vřít a na břehu se zjevila ta krásná panna,
ale opět nahá a tak pacholek ihned svlékl ze sebe košili a oblékl jí krásné dívce. Dívka srdečně poděkovala
a uklekla na břeh studánky a rukou šmátrat ve vodě.
,,Proč to děláš, má milá?"optal se mladík.
,,Když ta baba vodu čeřila, spadl jí tam železný prsten, když zůstane ve vodě, tak celý zrezatí a zkazí chuť
této zázračné vody."
Ať hledala jak hledala, prsten se jí nepodařilo najít.
,, Zítra mi tu končí robota a já si tě odvezu domů do Višňové. Tam tě představím svému hospodářovi Antonínovi
a požádám ho, aby nám veselici vystrojil," chrlil ze sebe šťastný, ale zmatený pacholek, když se pomalu
šoulali spolu do stájí. Ve stájích přivazoval mladík koně a tu jeden z nich, Bubín, začal zlostně frkat.
,,Co to dělá ?" divila se kráska. ,,Nevím, zdá se mi, že cítí nějaké nebezpečí," a měl pravdu. Ve stájích
byla schovaná babice a čekala, kdy se bude moct pomstít pacholkovi. Rozběhla se proti překvapenému hochovi
a mumlala jakási zaříkávadla. Tu však náhle Bubín kopl zadní nohou tak prudce a zasáhl babici, ta se po tak
mohutném nárazu svalila na zem jako hruška. Ale to už u ní stála kráska a z drdolu jí vytrhla šedý vlas. Ten
vlas dával babici sílu a pomáhal jí k nepřemožitelnosti. S pacholkem vlas zapálili a s poslední jiskřičkou
zmizela i babice. Zůstal po ní jen příšerný smrad.
Druhý den skončila pacholkovi služba. Dřevo bylo stažené na hromadách, větve stromů krásně na kupách a tak
na řadu přišli pacholci a učni řemesla tesařského. Ti ze stromů pomocí širočin natesali trámy a poté z nich
postavili krásné roubené domy a jak jich přibývalo, rostlo tam pod tou horou Smrk a hůrkou Měděnec krásné
městečko. Avšak to už byl pacholek se svou nevěstou zpět na statku ve Višňové. Za svou službu dostal tisíc
zlatých .To vám bylo v té době peněz. Pacholek, byl hoch opravdu poctivý, dal všechny peníze hospodyni a
požádal o svolení hospodáře zda by mohl zůstat ve stavení i s dívkou.
,,Svou prací jsi mi vydělal tolik peněz, že si tu budeme žít jako páni. Jsi poctivý chlap a děvče které jsi
přivedl tu může ostat s námi. Víš, my děti nemáme, a tak budu velmi rád, když ti to naše hospodářství budu
moct předat." To vše ze sebe chrlil hospodář s úsměvem na rtech. Za týden jim vystrojil svatbu a do začátku
jim dal darem koně Bubína s kterým poctivě pacholek pracoval na svozu dřeva.
No a co babice? Ta už neměla kouzelnou moc, u pramenu se nikdy neukázala, jen ten prsten, co jí spadl do
studánky, tam zůstal, ale stejně byl kradený. Ukradla ho jedné sudičce co bděla nad osudy horníku, co těžili
měď pod hůrkou. Tu hůrku lidé pojmenovali Měděnec. Ten prsten měl v sobě takovou sílu, že voda z pramene je
dodnes železitá. Tomuto pramenu se říká Novoměstská kyselka. Proč ? To proto, že pod nejvyšší horou Jizerských
hor Smrk vyrostlo nové město a to si lidé žijící ve městě pojmenovali Nové Město pod Smrkem.
Kdybyste někdy procházeli Novým Městem, stavte se u pramene kyselky a napijte se a ucítíte tu kouzelnou sílu.
Prsten ale už tam nenajdete, ani tu studánku. Sudička Měděnka se dozvěděla, že se babice už zase toulá po
horách a zavalila jí obrovským kamenem.
Tak ukončil Jizeran své vyprávění. To už i děda měl v očích únavu a proto maminka rozestlala a připravila
spaní i Jizeranovi. Ráno už ve stavení nebyl a jen děda věděl ,kam odešel.
Milé děti, až jednou budete stát a pozorovat Jizerské hory, uvidíte jak Jizeran pase na nebi beránky .Všimněte
si bílých mraků, co se honí sem a tam nad horami, to jsou právě ti beránci co Jizeran vyhnal na pastvu. Sám
pak sedí pod Jizerkou a kouří svou sváteční fajfku a je spokojený, že chod života v jeho panství běží tak,
jak by měl. A kdyby se objevil mezi beránky černý mrak, tak to už je Jizeran maličko rozzlobený a více si
potáhl ze své fajfky.
Tak to je dnes vše a příště bude, jak hostinský pan Nejedlo pokřtil Višňovského vodníka.
|
(zprávy ze základní
školy)
Konverzační soutěž v němčině
Na počátku ledna proběhlo školní kolo konverzační soutěže v němčině. Do dalšího kola postuje Bára Micková.
Sport
Sportovní testy
18.ledna 2007 proběhly zimní testy Sportovní průpravy. Mezi chlapci ze 6. a 7. třídy se nejlépe umístil
Marek Žežulka a mezi dívkami z 8. a 9. třídy Bára Šlapáková.
Jako v předchozích číslech, i teď jsou následující sportovní zprávy dílem Míši Nguyena:
Hory
Dne 27. 1. (sobota) se uskutečnil lyžařský výcvik,na který jel necelý druhý stupeň. Jako dozor s nimi jela
Mgr. L.Bednaříková, Mgr. A. Nosková, Mgr. Š. Stanková a Mgr. M. Dědek A všichni se vrátí 1.2. (čtvrtek).
Pěkný pobyt na horách vám přeje zbytek školy.
Bazén
A ještě ten den, kdy se vrátí 2.stupeň z hor (1.2.) zbytek školy pojede do plaveckého bazénu v Liberci.
Všichni si určitě zaplavou ve velkém bazéně a projedou nejdelší tobogán od Mnichova po Moskvu. Tobogán je
dlouhý 150 metrů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ©udla |
